Tuk - tuk

Na Srí Lance jsem rychle pochopila, že doprava není jen o přesunu z bodu A do bodu B. Je to malý sociální rituál, hra nervů a někdy i improvizovaný obchodní souboj na třech kolech.

Tuk tuk je tu všudypřítomný. Zastavíš se na vteřinu a už se zpoza rohu ozývá: "Hello madam, tuk tuk? Where you go?" A v tu chvíli už nejde jen o to, kam chceš jet, ale hlavně za kolik a s jakou dávkou trpělivosti.

Brzy jsem zjistila jednu věc – cena není pevná. Cena je živý organismus. Mění se podle toho, odkud jsi, jak vypadáš, jak se tváříš, a někdy mám pocit, že i podle toho, jaký máš den v kalendáři.

Otázka "Where are you from?" totiž není jen zdvořilost. Je to začátek kalkulace.

Naučila jsem se proto jednu jednoduchou věc: neptat se na ulici, ale podívat se do aplikace PickMe. Ta ukáže skutečnou cenu, takovou tu "realitu bez emocí". A to je v tuk tuk světě docela vzácná věc.

Když řidič zkusí cenu navýšit, usměju se a řeknu klidně "no". Nehádám se, nevysvětluju, prostě jdu o pár kroků dál. A je fascinující, jak rychle se situace mění. Najednou se cena snižuje, hlas se zjemňuje, argumenty mizí. Někdy stačí třikrát projít kolem stejného tuk tuku a zázračně se dostanete na úplně jinou částku.

Je to trochu jako hra, kde největší výhrou není ušetřená rýže v peněžence, ale klid v hlavě.

A pak je tu ještě jedna kapitola, kterou jsem se naučila až časem – kontakt.

Když si řidiče pustíte blíž, dáte mu číslo, nebo si on vezme to vaše "pro jistotu příště", otevře se úplně nový svět. Najednou to není jednorázová jízda, ale dlouhodobý vztah.

A v tom vztahu je místo pro všechny jeho strýčky, bratry, kamarády i vzdálené příbuzné, o kterých jste v životě neslyšeli.

Stačí jednou odpovědět "hi" a najednou máte pocit, že jste součástí celé rozšířené rodiny, která má velmi aktivní komunikační režim. "Hi, how are you?" přichází s pravidelností, která by mohla konkurovat rannímu východu slunce.

A tak jsem si postupně osvojila jednoduché pravidlo: tuk tuk je nejlepší brát jako dobrodružství, ne jako matematiku. S trochou nadhledu, trochou humoru a schopností říct "ne" ve správný okamžik se z něj stane součást příběhu, ne stresu.

A možná právě o to tady jde nejvíc.