Být v rýži

V Asii to znamená stát uprostřed zeleného pole.

Cítit pod nohama vodu a bláto.

Slyšet vítr, který se prohání mezi stébly.

Pozorovat volavky, které trpělivě čekají na svou kořist.

A být na chvíli součástí něčeho, co se po staletí téměř nezměnilo.

Rýžové pole není jen místo, kde roste jídlo.

Je to život.

Je to práce, trpělivost, pokora a tiché spojení člověka s přírodou.

V Česku máme ale zvláštní výraz.

Když někdo řekne, že je v rejži, znamená to, že je v maléru.

Má starosti.

Neví, kudy ven.

Je v problému.

Pokaždé, když stojím uprostřed srílanského rýžového pole, musím se tomu usmát.

Jedno jediné slovo.

A dva naprosto odlišné světy.

Tady je být v rýži něco krásného.

Vidím děti, jak bosé běhají po úzkých hrázkách mezi poli, smějí se, honí pouliční pejsky a občas spadnou do vody. Nikdo se nezlobí. Prostě vylezou ven, opláchnou si nohy a běží dál.

Život je tady někdy až překvapivě lehký.

Možná proto, že lidé vědí, že všechno má svůj čas.

Že rýži neurychlíte.

Že déšť nepřikážete.

Že přírodu nepřesvědčíte.

A tak se naučili být trpěliví.

Možná bychom si z toho mohli něco odvézt i my.

Až příště uslyšíte, že je někdo "v rejži", zkuste si na okamžik představit zelené rýžové pole někde na Srí Lance.

Možná zjistíte, že být v rýži nemusí být vždycky problém.

Někdy je to ten nejkrásnější pocit na světě.

Krásné ráno z rýžového pole.

Jana