Tohle jsem opravdu nečekala...

Na Srí Lance už jsem si zvykla na ledacos. Na slony na silnici, opice kradoucí svačiny i na to, že autobus někdy odjede, až se mu prostě bude chtít.

Ale to, co se stalo v Pasikudě, mě překvapilo snad nejvíc za poslední dobu.

Společně s několika českými cestovateli jsme se šli podívat na místní pláž. Pasikuda patří k nejkrásnějším místům Srí Lanky, a o to víc nás mrzelo množství odpadků, které moře vyplavilo na břeh.

Místo povzdechu typu "s tím stejně nikdo nic neudělá" jsme se rozhodli jednat.

Společně s Perlym, prezidentem Asociace turistických průvodců v Polonnaruwě, jsme zašli na místní policejní stanici. Byla s námi také jedna z cestovatelek – učitelka angličtiny, která naprosto přesně a věcně popsala situaci. Žádné rozčilování, žádné obviňování. Jen vysvětlila, že je škoda, aby tak krásné místo působilo na návštěvníky právě tímto dojmem.

Policisté nás vyslechli.

Poděkovali.

A my jsme odcházeli s pocitem, že jsme udělali maximum.

Upřímně?

Vůbec jsem nedoufala, že se něco stane.

Druhý den ráno jsme přijeli na pláž...

...a zůstali stát s otevřenou pusou.

Na pláži byla rota vojáků.

Policisté.

Další pracovníci.

A všichni společně uklízeli.

Ne pár metrů.

Ne okolí hotelu.

Ale několik kilometrů pobřeží.

Pět kilometrů nádherné pláže se během krátké doby proměnilo k nepoznání.

V tu chvíli jsem si uvědomila jednu věc.

Často říkáme, že stěžovat si nemá cenu.

Že jeden člověk stejně nic nezmění.

Jenže někdy stačí přijít, mluvit slušně, nabídnout řešení a narazit na lidi, kterým není jejich země lhostejná.

A přesně to jsem v Pasikudě zažila.

Děkuji všem českým cestovatelům, kteří se přidali.

Děkuji učitelce angličtiny za její klidné a přesné vysvětlení situace.

A děkuji Perlymu, který ukázal, že být průvodcem neznamená jen provázet turisty po památkách, ale také mít srdce pro svou zemi.

Někdy totiž opravdu stačí jedna návštěva policejní stanice...

...a druhý den se probudí nejen pláž, ale i naděje, že má smysl věci měnit.