Rice and curry

Na Srí Lance existuje jedno nepsané pravidlo o jídle: rice and curry se nevaří podle času, ale podle atmosféry.

A atmosféra občas znamená: klid, pohoda… a někdy také úplné zmizení kuchyně z reality.

Skupina českých turistů dorazí na ubytování. Všechno vypadá dokonale. Tropická zahrada, kokosové palmy, milý úsměv hostitelů a věta, která zní jako slib:

"Rice and curry will be ready soon."

"Soon" je na Srí Lance velmi flexibilní jednotka času. Může znamenat 15 minut. Nebo 45. Nebo "až se rozhodne rýže, že chce být rýží".

Prvních 20 minut je pohoda. Lidé si rozbalí věci, dají sprchu, sednou na verandu.

Po 40 minutách se začnou objevovat první otázky:
"Už by to mohlo být, ne?"

Po hodině už se začíná tvořit malá česká filozofická skupina u stolu.

"Když řekli soon, tak to asi mysleli podle místního času," poznamená někdo.

Další si povzdechne:
"To je jak okolo Hradce, tam se taky pořád něco děje a nic se neděje…"

A už to jede. Vzniká improvizovaná verze "Okolo Hradce" s lehce ironickým tónem, kde místo koní a lesa je rýže a curry, které nikde nepřijíždí.

"Okolo kuchyně, tam se nic neděje… jenom lžíce čeká… a hlad roste…" pobrukují si už lehce hladoví turisté.

Mezitím v kuchyni se neděje panika. Naopak – místní personál je v naprostém klidu.

A pak přichází zlom.

Místo aby někdo začal vařit rychleji, protože hlad narůstá, stane se něco naprosto srílansky nečekaného:

Začnou si turisty fotit.

Ne že by vařili. Ne že by spěchali.

Ale jeden vezme telefon. Druhý se usmívá. Třetí si natáčí video.

Skupina Čechů sedí u stolu, zpívá "Okolo Hradce" v tropické verzi a v tu chvíli si připadá jako hlavní atrakce večera.

"Oni nás asi dokumentují jako ohrožený druh hladového turistu," poznamená někdo suše.

Po dalších minutách už to vypadá skoro jako kulturní výměna:
oni fotí nás, my diskutujeme o tom, jestli už je curry ve fázi "hotové nebo skoro hotové" a všichni se smějí.

A pak – přesně ve chvíli, kdy hlad přechází do stavu smíření s vesmírem – se objeví jídlo.

Rýže, voňavé curry, malé mističky, všechno najednou, jako kdyby kuchyně řekla: "Dobře, už dost dramatu."

První sousto.

Ticho.

Druhé sousto.

Další ticho.

A pak ten moment, který vždycky zachrání všechny předchozí pochybnosti:

"Ty jo… to je fakt výborný."

A najednou je úplně jedno, kolik fotek mezitím vzniklo, kolikrát se zpívalo o Hradci, nebo jak dlouho se čekalo.

Protože na Sri Lanka to často funguje přesně takhle:

čekáš dlouho, směješ se, lehce trpíš… a pak sníš jedno z nejlepších curry, co jsi kdy měl.