Proč jsi mi to neřekla?!
Na Srí Lanku přijel slovenský turista, který mě před cestou často kontaktoval s různými dotazy.
Jednoho dne mi zazvonil telefon.
"Proč jsi mi to neřekla?!"
Trochu jsem se lekla.
"Co se stalo?"
"Šel jsem si zaplavat. Svítilo slunce, oceán byl nádherně teplý, kolem mě surfovali lidé. Říkal jsem si – ráj na zemi."
Chvíli si hrál s vlnami a užíval si koupání.
Pak se rozhlédl.
Břeh byl nějak daleko.
Tak začal plavat zpátky.
Plaval...
Plaval...
Plaval...
Po hodině zjistil, že je pořád na stejném místě.
Začal křičet o pomoc, jenže Indický oceán je mnohem hlasitější než člověk.
Nakonec si ho všiml jeden surfař. Proud byl ale tak silný, že ho sám nedokázal dostat ke břehu. Přivolal další pomoc a teprve šest mužů společně turistu z vody vytáhlo.
Když mi to vyprávěl, už se tomu smál.
Já moc ne.
Indický oceán kolem Srí Lanky je nádherný, ale umí být opravdu zrádný. Na některých plážích vás zpětný proud stáhne od břehu tak nenápadně, že si toho téměř nevšimnete. Jinde číhají hned u břehu skály s hlubokými výmoly. Stačí jedna větší vlna a člověk je během několika vteřin tam, kde být rozhodně nechtěl.
Sama mám podobnou zkušenost.
Jedna vlna mě místo na pláž odnesla na velký balvan. Seděla jsem tam jako Robinson Crusoe obklopený kraby a byla jsem tak šťastná, že jsem na pevné zemi, že mi bylo úplně jedno, kolik mají klepet.
A proto malé doporučení všem, kteří se na Srí Lanku chystají.
Když uvidíte místního dědečka stát po kolena ve vodě, neříkejte si:
"Když tam stojí on, dojdu tam taky."
Ten dědeček totiž chodí do oceánu posledních čtyřicet let. Ví, kde je písek, kde kámen, kde proud a kde se vlna jen tváří přátelsky.
Vy zatím víte maximálně to, kde jste ráno nechali hotelový ručník.
A ještě jednu věc jsem si na Srí Lance uvědomila...
Místní se oceánu nebojí.
Oni ho respektují.
A právě v tom je ten největší rozdíl.
Tak si oceán užívejte, foťte západy slunce, skákejte přes vlny... ale nikdy nezapomeňte, že v Indickém oceánu jste jen na návštěvě.
Domácí je totiž oceán. A ten vyhrává už několik milionů let.