Zvířecí Kandy dance

Když se řekne Kandy, většina lidí si vybaví Chrám Buddhova zubu.

Já si ale vždycky vzpomenu ještě na něco.

Na večerní taneční představení.

Sál se pomalu zaplní, světla pohasnou a na pódium přicházejí první tanečníci.

Muži v bohatě zdobených kostýmech, na hlavách vysoké koruny, kolem kotníků desítky rolniček, které při každém kroku vytvářejí svůj vlastní rytmus.

Ženy v pestrobarevných šatech se pohybují s neuvěřitelnou lehkostí.

Do toho zní bubny.

Ne jeden.

Celá skupina bubeníků.

Jejich rytmus člověk necítí jen ušima.

Cítí ho až někde v hrudi.

Jednotlivé tance vyprávějí staré příběhy.

Některé jsou pomalé a důstojné.

Jiné připomínají spíš akrobacii.

Tanečníci skáčou, otáčejí se, točí se ve vzduchu a člověk jen obdivuje, kolik energie v sobě mají.

A když už si myslíte, že představení končí...

Přijde ohňová show.

Hořící pochodně.

Plameny létající vzduchem.

Chůze po žhavých uhlících.

Diváci ani nedýchají.

Jen občas se ozve překvapené:
"Jééé..."

Jenže nejhezčí vzpomínku nemám na oheň.

Jednou, uprostřed jednoho z nejrychlejších tanců, se stalo něco, co nikdo nečekal.

Odněkud z ulice přiběhl obyčejný toulavý pejsek.

Nejdřív se rozhlédl.

Pak se rozhodl, že se představení zřejmě týká i jeho.

Vběhl přímo mezi tanečníky.

Začal poskakovat do rytmu bubnů, obíhal je dokola, vrtěl ocasem a tvářil se, že je hlavní hvězdou večera.

Čekala jsem, že ho někdo vyžene.

Nestalo se.

Tanečníci se jen usmívali.

Občas udělali krok tak, aby do něj nevrazili.

Diváci se začali smát.

A pejsek dál nadšeně pobíhal po jevišti, jako by tam patřil odjakživa.

Po chvíli se stejně nenápadně rozběhl zase ven.

Představení pokračovalo dál.

Jako by se vůbec nic nestalo.

A přesně to je pro mě Srí Lanka.

Nikdo se nerozčiloval.

Nikdo nepřerušil hudbu.

Nikdo neřešil, že na jeviště vběhl pes.

Naopak.

Na pár minut se stal součástí představení.

A možná právě díky němu si na ten večer vzpomínám mnohem víc než na všechny plameny a akrobatické kousky.

Protože některé zážitky člověk nenajde v programu.

Ty si prostě přiběhnou samy.

Třeba s vrtícím ocasem.