Opičí mafie na Srí Lance

Vítejte v království, kde máte jen dvě možnosti – smát se, nebo přijít o svačinu.

Jestli si myslíte, že největším nebezpečím tropické dovolené jsou komáři, pak jste ještě nepotkali srílanské opice.

Jsou roztomilé. Jsou chytré. Jsou neuvěřitelně drzé. A kdyby existovala univerzita pro profesionální zloděje, byly by jejími profesory.

Supermarket? Výzva přijata!

Stačí nechat otevřené dveře a během několika vteřin se z poklidného obchodu stává opičí samoobsluha.

Jedna skupina hlídá.

Druhá vybírá regály.

Třetí ochutnává.

Největší úspěch mají sušenky, sladkosti a samozřejmě Coca-Cola. Láhev otevřít? Žádný problém. Sušenky rozbalit? Otázka několika sekund.

Personál běhá sem a tam, zákazníci se smějí a opice odcházejí s pocitem dobře odvedené práce.

Večerní úklid tržiště

Každý večer se po zavření tržiště odehrává představení, které by stálo za přímý televizní přenos.

Na scénu nastupuje přibližně padesát opic.

Za nimi dvacet krav.

Všichni společně likvidují vše, co zbylo z ovoce, zeleniny a dalších dobrot. Nikdo nikomu nepřekáží. Každý přesně ví, co má dělat.

Je to nejlépe organizovaná úklidová služba na ostrově.

Návštěva nemocnice

Ani nemocnice nejsou v bezpečí.

Otevřené okno znamená pozvánku.

Opice vejde dovnitř, rozhlédne se a začne zkoumat přístroje. Mačká tlačítka, tahá za hadičky, otevírá skříňky a zkouší všechno, co připomíná hračku.

Personál už většinou ví, že nejdřív musí vyprovodit opici a teprve potom pokračovat v práci.

Turisto, děkujeme za svačinu

Myslíte si, že máte batoh bezpečně zavřený?

Opice má jiný názor.

Dokáže rozepnout zip, vytáhnout jen svačinu nebo láhev, všechno ostatní pečlivě nechat na místě a batoh zase zapnout.

Turista pak ještě několik minut přemýšlí, kam se asi poděl jeho sendvič.

Mobil? Ten se hodí.

Když už nic dobrého nenajde, vezme alespoň mobilní telefon.

Pak s ním vyběhne na nejvyšší palmu široko daleko.

Tam sedí, prohlíží si svůj nový úlovek a občas čeká, jestli za něj nedostane něco dobrého na výměnu.

Vyjednávat s opicí pod desetimetrovou palmou je zážitek, na který se nezapomíná.

Největší zdroj sousedských sporů

Na Srí Lance se občas řeší záhada.

"Kdo mi přenesl pantofle na vedlejší zahradu?"

"Kdo mi ukradl utěrku?"

"Jak se moje tričko ocitlo na sousedově střeše?"

Odpověď bývá téměř vždy stejná.

Opice.

Pro ni totiž není žádný plot překážkou. Co se jí líbí, to vezme. A protože ji to brzy přestane bavit, odloží věc o dvě zahrady dál.

Sousedi pak vedou dlouhé debaty o tom, komu vlastně patří.

Tuk-tuk? To je zajímavá hračka.

Místní vyprávějí neuvěřitelné historky o tom, co všechno opice dokážou.

Když zůstane tuk-tuk bez dozoru, opice do něj bez váhání naskočí, zmáčkne všechno, co jde, zatahá za páčky a občas se jí podaří motor i nastartovat.

Naštěstí většinou netrvá dlouho, než ji něco jiného zaujme.

Svačina za jízdy

Ani jedoucí tuk-tuk není úplně bezpečný.

Stačí zpomalit u stromů.

Z větví se ozve šustění.

Během okamžiku se objeví rychlá chlupatá ruka, sáhne na zadní sedadlo, popadne svačinu a je pryč.

Celá akce trvá kratší dobu než semafor na zelenou.

Láhev? Jakákoli.

Voda.

Limonáda.

Džus.

Cokoliv.

Necháte láhev bez dozoru a opice ji považuje za svůj majetek. Jestli je uvnitř něco sladkého, máte téměř jistotu, že už ji neuvidíte.

Auta mají jednu velkou slabinu

Jsou to stěrače.

Nikdo přesně neví proč, ale opice je prostě milují.

Tahají za ně.

Ohýbají je.

Točí s nimi.

Občas je dokonce úplně sundají.

Majitel auta pak ráno přemýšlí, jestli přes noc nepřišlo tornádo.

Nepřišlo.

Jen kolem šla opice.

Smích je nejlepší obrana

Život s opicemi na Srí Lance je někdy trochu chaotický.

Nikdy nevíte, jestli vám za zády právě někdo nerozepíná batoh, neodnáší sušenky nebo nesedí na střeše vašeho tuk-tuku.

Jedno je ale jisté.

Pokud se na Srí Lance naučíte hlídat svačinu, zavírat okna a nenechávat mobil bez dozoru, odvezete si domů nejen krásné fotografie, ale i spoustu historek, kterým vám přátelé stejně nebudou chtít uvěřit.