Muž, který otevíral víc než jen dveře

Před vchodem do supermarketu v Aluthgamě stojí muž.

Jeho práce je na první pohled velmi jednoduchá.

Otevřít dveře.

Přivézt nákupní vozík.

Usmát se.

Popřát krásný den.

Mnozí kolem něj projdou, aniž by si ho všimli.

Já ne.

Pokaždé, když přijdu, už z dálky se usmívá.

Ještě než stihnu dojít ke dveřím, jsou otevřené.

Když nejsou vozíky, okamžitě někam odběhne a za chvíli jeden přiveze.

Když někdo něco hledá, ochotně poradí.

A když odcházím, nikdy nezapomene poděkovat.

Ne strojeně.

Ne proto, že musí.

Ale tak nějak opravdově.

Jako by měl radost z každého člověka, který kolem něj projde.

Jednou jsem si uvědomila, že si vlastně nepamatuji jméno žádného člověka, který mi kdy otevřel dveře do obchodu.

Ale jeho si budu pamatovat vždy.

Ne proto, že otevírá dveře.

Ale proto, že otevírá lidská srdce.

V dnešní době často obdivujeme úspěšné manažery, podnikatele nebo slavné osobnosti.

Já jsem na Srí Lance potkala člověka, který mě naučil něco mnohem důležitějšího.

Že velikost člověka neurčuje jeho povolání.

Určuje ji způsob, jakým svou práci dělá.

Možná každý z nás někdy přemýšlí, jestli má jeho práce smysl.

Ten usměvavý muž v Aluthgamě mi dal odpověď.

Smysl nemá jen to, co děláme.

Smysl má především jak to děláme.

A možná právě díky lidem, jako je on, odcházejí někteří zákazníci z obchodu s o něco lepší náladou, než s jakou přišli.

Ne kvůli tomu, co si koupili.

Ale kvůli jednomu obyčejnému úsměvu.

Děkuji.

Za připomenutí, že i otevřít dveře lze dělat tak krásně, že na to člověk nikdy nezapomene.