Mezník mého života

Bylo období, které dnes vnímám jako zvláštní hranici. Mezi tím, co bylo "předtím", a tím, co už bylo "potom".

Plány byly jasné. Život měl směr. A všechno směřovalo k tomu, že se brzy vydám na Srí Lanku a začnu úplně novou etapu.

Jenže pak přišel covid. Nejdřív to vypadalo jako něco vzdáleného, co se nás vlastně moc netýká. Pak se ale svět začal pomalu zastavovat. Zrušené letenky. Odložené plány. Čekání, které nemělo jasný konec. A mezitím běžel normální život, který už ale normální vůbec nebyl.

V té době jsem budovala své přírodní centrum. Dva roky práce, energie, víry v to, že to má smysl.

Když se všechno konečně rozjelo – lektoři, klienti, plánované kurzy – přišlo zastavení. Všechno bylo najednou jinak. A já zůstala s nájmem, závazky a pocitem, že svět, který jsem budovala, se rozpadá přímo pod rukama.

Do toho přišlo období nejistoty, pravidel, změn, které se nedaly ovlivnit. A člověk jen sledoval, jak se věci, které dávaly smysl, postupně rozpouštějí.

Pak přišla další kapitola. Škola a má práce učitele matematiky. Rozhodnutí, která jsem tehdy udělala, nebyla jednoduchá. Bylo to období napětí, emocí, nesouhlasu i vyčerpání. A také chvíle, kdy jsem si uvědomila, že některé cesty už prostě nejdou dál.

Jedno z těch rozhodnutí skončilo v ředitelně. Napjatá atmosféra, silná slova, tlak, který se dá jen těžko popsat. Nebyla jsem očkovaná, odmítla jsem testovat studenty. Velký křik ředitele a pak velké ticho. A nakonec moment, který si pamatuji dodnes – odchod s mou výpovědí v ruce a pocitem, že se uzavírá jedna kapitola života. Ne proto, že by všechno bylo špatně. Ale proto, že už jsem dál nemohla zůstat stejná.

A pak přišlo čekání. Dva roky. Dva roky, kdy se svět pomalu vracel do pohybu, ale moje cesta stále ne. První letenka, která měla být vstupenkou do nové etapy, se ztratila v komplikacích zrušené společnosti. A když se konečně blížil další den odletu, přišel covid test. Pozitivní výsledek, dvě hodiny před cestou na letiště. Bez příznaků. Jen ticho a šok. V tu chvíli jsem měla pocit, že se všechno znovu zastavilo.

Ale i tohle období jednou skončilo. A já věděla, že pokud se jednou na Srí Lanku dostanu, nebude to už jen cesta za člověkem nebo plánem. Ale cesta za něčím mnohem větším. Za novým začátkem. A za sebou samou.