Milovník leknínů

Když přijdete do buddhistického chrámu, uvidíte věřící, jak přinášejí Buddhovi květiny.

Nejčastěji bílé nebo modré lekníny.

Jsou symbolem čistoty, úcty a pomíjivosti života.

Lidé je pečlivě pokládají před sochy Buddhy, na oltáře nebo kamenné podstavce.

Je to krásný a tichý okamžik.

Jenže...

Na Srí Lance na tyhle květiny nečekají jen věřící.

Čekají na ně i opice.

Stačí, aby poslední člověk odešel.

A najednou se odkudsi objeví celá parta chlupatých návštěvníků.

Jedna sedí na zídce.

Druhá na střeše.

Třetí se pohodlně usadí přímo vedle sochy Buddhy.

Rozhlédnou se.

A začíná hostina.

Lekníny mizí neuvěřitelnou rychlostí.

Některé opice sedí s květem v ruce jako gurmáni.

Jiné si ho odnesou stranou, aby jim ho někdo nesnědl.

Malá mláďata zvědavě okukují dospělé a snaží se urvat alespoň kousek.

Celé to působí zvláštně.

Na jedné straně ticho chrámu.

Na druhé straně opice s plnou pusou leknínů.

A nikomu to nepřipadá divné.

Místní se jen usmějí.

Pro ně je to běžný obrázek.

Jednou jsem se ptala, proč s tím nikdo nic nedělá.

Odpověď byla jednoduchá.

"Mají je rády."

A tím bylo řečeno všechno.

Na Srí Lance totiž příroda a lidé žijí mnohem blíž sobě, než jsme zvyklí my.

Takže když příště uvidíte fotografii opice sedící vedle Buddhy s leknínem v ruce...

...vězte, že právě posnídala.

A podle spokojeného výrazu soudím, že jí chutnalo.