Krb

Když řeknu Srí Lanka, většina lidí si představí palmy, oceán, 32 stupňů ve stínu a kokos v ruce.

Jenže...

Pak je vezmu do hor.

Do Nuwara Eliya.

A nebo na Horton Plains.

A najednou se začnou dít věci.

Turisté, kteří ještě včera hledali stín, dnes hledají všechno, co má rukávy.

Mikina.

Bunda.

Šála.

Druhá mikina.

A kdyby byla po ruce péřová bunda, vezmou si i tu.

Nejvíc mě ale baví Perly.

Ten je sice rodilý Srílančan, ale jakmile teplota klesne někam k deseti stupňům, začne se třást jako osika.

Navlékne na sebe všechno, co na hotelu najde.

Mikinu.

Bundu.

Kapuci.

Někdy mám pocit, že kdyby našel zimní kombinézu, neváhá ani vteřinu.

A pak přijde ten nejkrásnější okamžik.

V hotelové hale hoří krb.

Skutečný.

S praskajícím dřevem.

Turisté sedí kolem něj, nastavují ruce k ohni a s úsměvem si říkají:

"Tak tohle jsme na Srí Lance opravdu nečekali."

Večer se mnozí rozhodnou zahřát ještě po srílansku.

Objednají si skleničku araku.

První doušek.

Druhý.

A najednou je ta zima o něco snesitelnější.

Venku se z úst sice ještě nekouří...

...ale skoro by člověk věřil, že ano.

Jednou jsme zastavili v malé horské restauraci.

Uvnitř byla obyčejná kamínka.

Kolem nich seděli místní lidé.

V rukou horký cejlonský čaj.

A úplně nejblíž ohni ležela kočka.

Spokojeně natažená, jako by jí patřilo nejlepší místo v celé restauraci.

Nikdo ji nevyháněl.

Naopak.

Vypadalo to, že tam sedává každý den.

A když jsme odjížděli zpátky směrem k oceánu, všichni se těšili na jediné.

Na teplo.

Jakmile jsme sjeli z hor, bundy mizely.

Mikiny putovaly do batohů.

A za pár hodin už jsme zase stáli bosí na pláži.

Právě to mě na Srí Lance nepřestává překvapovat.

Ráno můžete stát v horách u krbu, popíjet horký čaj a přemýšlet, jestli jste si neměli přibalit rukavice.

A odpoledne se koupat v Indickém oceánu.

To všechno během jediného dne.

Takže až vám někdo bude tvrdit, že na Srí Lance je pořád vedro...

Usmějte se.

A pošlete ho na Horton Plains.

Jen ať si pro jistotu přibalí mikinu.