Autobus

Myslím, že každý evropský cestovatel by si měl na Srí Lance alespoň jednou vyzkoušet cestu místním autobusem. Je to zážitek, na který se jen tak nezapomíná.

Staré, třesoucí se vozidlo, které by v Evropě možná už dávno stálo na vrakovišti. Řidič, jehož životním posláním je zřejmě dokázat, že fyzikální zákony jsou jen doporučení. Plná čára? Spíš dekorace. Zatáčky? Výzva. A brzda? Ta se používá jen ve zcela krajních případech.

Usadila jsem se do první řady mezi samé babičky. Autobus se postupně zaplnil lidmi, teplem i nejrůznějšími vůněmi života. Řidič zapálil vonnou tyčinku, pustil hlasitou bubnovou hudbu a já u otevřeného okna lovila každý doušek čerstvého vzduchu. Čekaly mě čtyři hodiny cesty – asi 150 kilometrů za necelých 35 korun.

Pak nastoupili dva buddhističtí mniši. Starší muž a asi desetiletý chlapec.

V autobuse okamžitě nastal ruch. Všechny babičky – a samozřejmě i já – jsme musely uvolnit první sedadla. Takové je zde pravidlo.

O pár zastávek dál nastoupila mladá maminka s asi dvouletým chlapečkem. Bylo mu zjevně špatně, zvracel a sotva se držel na nohou.

Nikdo nevstal.

Dívala jsem se na malého mnicha sedícího na místě, odkud před chvílí vstala stará paní, a vybavil se mi příběh Buddhy. Příběh o tom, jak musel poznat stáří, nemoc i smrt, aby pochopil lidské utrpení a našel cestu soucitu.

A napadlo mě, zda bychom občas neměli méně učit úctě k hábitu... a více úctě k člověku.

Nejde o to, že seděl právě malý mnich. Kdyby tam seděl kdokoliv jiný – dítě, dospělý nebo turista – položila bych si stejnou otázku.

Co je vlastně větším projevem úcty?

Pustit někoho sednout proto, že to přikazuje tradice?

Nebo proto, že vedle vás stojí nemocné dítě, které pomoc opravdu potřebuje?

Srí Lanka není moje země a já ji mám upřímně ráda. Právě proto si dovolím napsat něco, co možná nebude příjemné.

Možná by stálo za to vychovávat mladé mnichy nejen k úctě, kterou od společnosti přijímají, ale především k soucitu, pokoře a všímavosti vůči těm, kteří pomoc právě potřebují.

Protože právě to je, alespoň podle mého chápání, odkaz Buddhy.

A ten se nenosí na ramenou v oranžovém hábitu.

Ten se nosí v srdci.