Nejchlupatější prodavačka na Srí Lance

Na cestách často zastavujeme v malých vesničkách.

Nejsou tam supermarkety.

Jen malé obchůdky, kde se prodává od sušenek přes mýdlo až po kokosové provazy.

Vešli jsme dovnitř.

"Hello..."

Nikdo.

Rozhlížím se.

Za pultem žádný prodavač.

Jen ticho.

A pak ji uvidím.

Na pultě sedí kočka.

Ne ledajaká.

Sedí mezi sušenkami a bonbóny, oči upřené jedním směrem.

Ani se nepohne.

Nezajímáme ji my.

Nezajímá ji ani to, že jsme právě přišli nakupovat.

Celou svou pozornost věnuje jediné věci.

Myši.

Někde pod regálem se totiž právě ozvalo slabé zašustění.

Kočka zpozorněla.

Ocas se přestal hýbat.

Uši dopředu.

Pohled lovce.

V tu chvíli by si jí člověk spletl se sochou.

Jen oči prozrazovaly, že je připravená vyrazit.

Až po chvíli vyšel z vedlejší místnosti majitel.

Ani se nepodivil, že jeho nejvěrnější pomocnice sedí přímo na pultě.

Naopak.

Měl jistotu, že žádná myš se k sušenkám nedostane.

Nakoupili jsme, zaplatili a odcházeli.

Kočka se na nás ani nepodívala.

Pořád měla důležitější práci.

A tehdy jsem si uvědomila, že na Srí Lance mají některé obchody bezpečnostní službu úplně zdarma.

Nemá uniformu.

Nemá vysílačku.

Jen čtyři tlapky, dlouhé vousky...

...a pracovní morálku, kterou by jí mohl závidět nejeden zaměstnanec.