Když se všechno dělá obráceně

Lidé se mě často ptají, jestli jsou lidé na Srí Lance jiní.

Moje odpověď je vždy stejná. ANO.

Jenže běžný turista, který sem přijede na čtrnáct dní, má jen malou šanci pochopit, jak místní lidé skutečně přemýšlejí. Vidí usměvavé tváře, krásné pláže a palmy. To opravdové se ukáže až časem.

Na Srí Lance je totiž spousta věcí úplně obráceně.

Jezdí se vlevo. Nejbezpečnější místo na silnici je často paradoxně uprostřed. Některé dveře se otevírají opačně, uzávěry povolujete na druhou stranu a když vás místní muž při tanci roztočí, automaticky použije ruku přesně opačnou, než čekáte. Prvních pár dní si připadáte, jako byste přiletěli na jinou planetu. 

Pokývnutí hlavou je NE, zavrtění hlavou je ANO.

Po čase jsem ale přišla na jednu důležitou věc. Když něco nejde... zkus to obráceně. A najednou všechno začne dávat smysl.

Největší rozdíl ale není v dopravě ani v pantech dveří. Je v myšlení.

V Evropě většina z nás nejdřív řeší práci, peníze, vzdělání dětí, účty, hypotéku a všechny možné povinnosti. Často jsme ve stresu od rána do večera. A pak přijedeme na Srí Lanku úplně vyždímaní jako citron, vypneme mobil a ze všeho nejvíc toužíme po jediném – vyčistit si hlavu při pohledu na oceán.

Mnoho místních lidí to má přesně naopak. Nejdříve hledají klid v duši. Zajdou do chrámu, pomodlí se, zapálí vonnou tyčinku, chvíli posedí v tichu... a teprve potom řeší všechno ostatní.

A někdy je to až neuvěřitelné. Člověk potká někoho, kdo má sotva na dnešní večeři, ale stejně se usmívá.

Samozřejmě, realita není vždycky romantická. Mnozí pak prosí o pomoc, natahují ruce, snaží se vydělat pár rupií, aby měli co dát dětem k jídlu nebo zaplatili nájem.

A já si občas říkám... Co je vlastně správně? Nejdřív plná peněženka a potom klid v hlavě? Nebo nejdřív klid v hlavě a pak teprve všechno ostatní?

Odpověď neznám. Ale myslím si, že je to podobné jako se srílanskou dopravou. Nejbezpečnější bývá střední cesta.