Ostrov Delft a jeho pevnost
Pevnost na ostrově Delft je zajímavá právě tím, že dnes vypadá jako nenápadná hromada korálových zdí, ale její minulost je mnohem dramatičtější.
A je kolem ní dokonce několik záhad.
Pevnost se nachází na ostrově Neduntheevu, kterému dnes říkáme Delft.
Její vznik se obvykle připisuje Portugalcům, kteří ostrov využívali v 16.–17. století.
Portugalci mu říkali - ilha das Vacas – Ostrov krav.
Na ostrov přivedli také koně a vytvořili zde pastviny. Později se právě z těchto koní stali slavní delftští polodivocí koně.
Ostrov neleží někde "uprostřed ničeho". Je v Palkově průlivu mezi Srí Lankou a Indií.
Kdo ovládal ostrovy kolem Jaffny, měl mnohem lepší kontrolu nad pohybem lidí, lodí a zboží mezi severní Srí Lankou a jižní Indií.
Proto měl Delft pro koloniální mocnosti strategickou hodnotu.
V 17. století Portugalce v severní části Srí Lanky postupně vytlačili Nizozemci z Východoindické společnosti VOC.
Nizozemci pevnost převzali a v její blízkosti vybudovali vlastní kasárna. Ostrov také přejmenovali podle nizozemského města Delft.
Takže když dnes člověk stojí u ruin a říká si "nizozemská pevnost", není to úplně přesné.
Je to místo, které prošlo portugalskou i nizozemskou správou a jeho původ je dodnes částečně sporný.
Místní tradice totiž vypráví úplně jiný příběh.
Tamilská tradice připisuje pevnost místnímu králi jménem Meekaman, který měl patřit ke komunitě Karaiyar. Proto se pevnost dodnes označuje také jako Meekaman Fort.
Historické a archeologické prameny však většinou považují za pravděpodobnější portugalský původ.
Existují dokonce starší zobrazení ostrova, která pevnost ukazují v době, kdy ji převzali Nizozemci.
A právě to je na Delftu krásné:
Vedle sebe tu existuje evropská koloniální historie a místní ústní tradice – a není úplně jednoduché říct, kde přesně jedna končí a druhá začíná.
Ještě zajímavější je však materiál. Pevnost byla postavena především z korálového kamene a vápence, tedy z materiálu, který byl přímo na ostrově.
Některé části zdí jsou tvořeny korály a mezi nimi jsou dodnes vidět úlomky mušlí. Takže se dá říct, že kolonizátoři postavili pevnost prakticky z materiálu moře, které ji obklopovalo.
A korálové zdivo má ještě jednu zvláštnost: v tropickém prostředí se do něj postupně zakusují stromy.
Kořeny banyánů například pronikají do starých zdí a doslova je rozlamují.
Právě proto se z pevnosti dochovala jen část původní stavby.
A teď ta nejtemnější část příběhu. Srílanský turistický portál uvádí, že pevnost byla nejen vojenským objektem, ale také vězením.
Podle tohoto popisu měla uvnitř malé podzemní vězení – prostor pod úrovní podlahy, který měl jen velmi malý otvor směrem dovnitř pevnosti.
Vězni se do něj dostávali shora nebo malým otvorem a ven se dostávali jen s pomocí lana.
Je ale fér říct, že právě tyto dramatické příběhy o vězení je lepší brát jako historickou tradici a popisy místních pramenů, nikoli jako dokonale doložený příběh každého jednotlivého vězně.
A ještě jedna neuvěřitelná věc: Na Delftu se kdysi myslelo, že jsou tam dvě pevnosti.
Jedna je skutečná portugalská pevnost, jejíž ruiny jsou dodnes patrné.
Druhá stavba na severozápadě ostrova byla dlouho považována za další pevnost, kterou místní spojovali s legendárním králem Vedi Arasanem.
Archeologický výzkum ale ukázal něco úplně jiného: nešlo o pevnost – šlo o pozůstatky několika starých buddhistických stúp.
A tím se Delft stává ještě pozoruhodnějším.
Na jednom malém, suchém ostrově se během staletí vystřídaly staré buddhistické památky, místní tamilské tradice, Portugalci, Nizozemci a později Britové.
A když k tomu přidáte divoké koně, baobab, korálové zídky a téměř pustou krajinu, Delft nepůsobí jako běžné turistické místo. Spíš jako ostrov, kde po sobě různé civilizace nechaly stopy – a některé z nich už dnes neumíme úplně rozluštit.
