Chilli

Na Srí Lance má chilli tak trochu vlastní kariérní plán. A ten plán je jednoduchý: být v každém jídle, bez ohledu na tvé přání.

Scéna je vždycky stejná. Restaurace, unavený den, lehký vánek, někdo si spokojeně sedne a myslí si: "Dám si něco jemného."

A pak přijde otázka číšníka s úsměvem:

"Spicy?"

A tady začíná diplomatické vyjednávání.

"Not spicy, please," řekneš jasně. Věcně. S nadějí.

Číšník přikývne. Všechno vypadá slibně.

Jenže ty už víš, že tohle slovo "not spicy" na Srí Lance neznamená to, co ve zbytku světa.

Tak to zkusíš znovu, tentokrát s větší přesností:

"I mean… really NOT spicy. Like… almost zero."

Číšník se usměje ještě víc, jako bys právě řekl něco velmi roztomilého.

"Yes yes, not spicy," potvrdí.

A ty v tu chvíli cítíš lehké vítězství.

Pak přijde jídlo.

Vypadá nevinně. Krásně voní. Dokonce se zdá, že chilli tentokrát možná vzalo volno.

První sousto.

Hm, dobré.

Druhé sousto.

Počkej… je tam něco drobného.

Třetí sousto.

A najednou máš pocit, že tvoje ústa vstoupila do dobrovolného očistného programu.

A chilli se ti směje.

Opatrně se ptáš:

"This is not spicy?"

A číšník s naprostým klidem:

"Little bit spicy."

To "little bit" je v srílanském slovníku něco jako:
"ohnivá sopka, ale s dobrými úmysly"

A tak se z běžného oběda stává test odolnosti, kde se člověk snaží vypadat, že je všechno v pořádku, zatímco vnitřně vyjednává mír se svými chuťovými pohárky.

Vedle u stolu někdo místní jí totéž jídlo a ještě si k tomu přidává extra chilli.

Usmívá se.

A ty v tu chvíli pochopíš zásadní věc:

Na Sri Lanka "not spicy" neznamená bez chilli.

Znamená to jen:
"mohlo to být horší"