Cesty pro všechny

Nedávno jsem se ptala místních, proč se na Srí Lance krávy pasou v příkopech a podél silnic. Proč je lidé nemají jednoduše na své zahradě?

Odpověď byla krátká, ale řekla úplně všechno.

"Ale mnoho lidí žádnou zahradu nemá."

V tu chvíli mi došlo, jak často se na svět díváme evropskýma očima. Předpokládáme, že každý má dům, pozemek a plot. Jenže na Srí Lance je realita jiná. Místní silnice totiž nepatří jen autům.

Patří kravám, kozám, buvolům, psům, opicím, pávům, varanům, želvám... a občas i slonům.

Kráva odpočívající na krajnici? Naprosto běžný obrázek. Stádo buvolů za zatáčkou? Také. Slon na večerní procházce? I to se může stát.

A pak jsou tu cyklisté. Na jednom kole klidně tři lidé, někdy jedou i v protisměru, protože právě tam potřebují.

A samozřejmě tuk-tuky.

Na první pohled to vypadá jako naprostý chaos.

Jenže po pár měsících na Srí Lance zjistíte zvláštní věc.

Ono to funguje.

Každý totiž tak nějak počítá s tím, že za další zatáčkou může stát kráva, přecházet opice, vyjít slon nebo se proti němu vyřítí tuk-tuk tam, kde by podle všech pravidel být neměl.

A možná právě proto jsou zde lidé za volantem často mnohem pozornější než tam, kde spoléháme hlavně na dopravní značky.