Cesta

Tenhle citát miluji.

"Věci jsou často jinak, než se zdají. Ta srnka nejde přes cestu. To cesta jde přes les."

Posledních několik let žiji na Srí Lance. A právě tam jsem si uvědomila, že tahle věta není jen hezký citát.

Je to každodenní realita.

Není výjimkou, že se zastaví provoz i na hlavní silnici nebo dálnici. Důvod?

Opice se rozhodla přejít.

Páv si vykračuje prostředkem silnice.

Monitor (velký varan), želva nebo had se pomalu přesouvají na druhou stranu.

A víte, co udělají řidiči?

Zastaví.

Neprotočí oči, netroubí, nesnaží se zvíře objet na poslední chvíli. Prostě čekají. Protože vědí, že oni jsou hosté. Silnici postavili lidé, ale domov patřil zvířatům dávno předtím.

Teď jsem týden v České republice.

A za těch pár dní jsem u silnic viděla více přejetých koček, ježků a dalších zvířat, než za celý rok na Srí Lance.

Samozřejmě vím, že doprava je jiná, silnic je víc a okolností také.

Přesto mě to vždycky zabolí.

Často přemýšlíme o tom, která země je vyspělejší. Posuzujeme ekonomiku, silnice, technologie nebo výši platů.

Ale možná existuje ještě jiné měřítko.

Jak se chováme k těm nejslabším.

K těm, kteří nemají hlas, aby si řekli o přednost.

Možná totiž skutečná vyspělost nezačíná u moderních budov.

Možná začíná ve chvíli, kdy člověk sundá nohu z plynu, protože přes cestu jde život.