Hlavně nepřejeďte plnou čáru!

Když v Evropě zastaví policista opilého řidiče, většinou následuje dechová zkouška, pokuta, body, zákaz řízení a někdy i cesta domů pěšky.

Na Srí Lance?

Nejdřív se usměje.

Pak se usmějete vy.

A pak začíná konverzace…

Kolem srílanské policie koluje spousta historek. Některé jsou pravdivé, jiné trochu přikrášlené a některé už dávno patří do říše místních legend.

Jedna z nich říká, že když vás zastaví policista, leckdy se prý situace vyřeší mnohem rychleji než dlouhým papírováním. Třeba lahví místního araku. Jestli je to skutečně běžná praxe?

Řidičák? To se nějak vyřeší...

Další oblíbený vtip místních říká, že nejlepší řidič je ten, který ještě nikdy neviděl autoškolu.

Když se zeptáte, kolik lidí skutečně vlastní řidičský průkaz, dostanete často jen pobavený úsměv.

Jestli je to pravda?

Ale když vidíte provoz na srílanských silnicích, začnete mít pocit, že pravidla vznikla hlavně proto, aby je měl kdo porušovat.

Nejlepší je jet prostředkem.

Na evropské silnici by vás za to instruktor autoškoly okamžitě vyhodil.

Na Srí Lance je prostředek silnice někdy tím nejbezpečnějším místem.

Zleva předjíždí motorka.

Zprava tuk-tuk.

Proti vám autobus.

Vedle autobusu kráva.

Za krávou pes.

A mezi tím vším se snaží projít školáci.

Jízda připomíná spíš dobře sehraný tanec než dopravní předpisy.

Všichni troubí.

Všichni uhýbají.

A kupodivu to většinou funguje.

Ale jednu věc nikdy nedělejte!

Místní řidiči vám poradí jednu zlatou radu.

"Jezdi, jak chceš…

…ale nepřejeď plnou čáru."

Možná můžete potkat motorku jedoucí v protisměru.

Možná autobus předjíždějící v zatáčce.

Možná tři tuk-tuky vedle sebe.

Ale jakmile přejedete podélnou čáru tam, kde nemáte, je velká šance, že právě tam bude stát policejní hlídka.

A najednou se ukáže, že dopravní předpisy přece jen existují.

Klakson je druhý jazyk.

Na Srí Lance se netroubí ze vzteku.

Troubí se proto, aby ostatní věděli:

"Jedu."

"Předjíždím."

"Jsem za tebou."

"Jsem vedle tebe."

"Pozor, autobus!"

"Pozor, kráva!"

Po několika dnech zjistíte, že klakson není projev nervozity.

Je to způsob komunikace.

Přesto to funguje.

Na první pohled působí doprava na Srí Lance jako naprostý chaos.

Jenže po několika dnech zjistíte, že v tom chaosu existuje zvláštní řád.

Řidiči jsou na sebe neustále napojení, předvídají pohyb ostatních a téměř nepřetržitě spolu komunikují klaksony, gesty a pohledy.

A když večer zaparkujete, uvědomíte si jednu věc.

Nejtěžší není naučit se řídit na Srí Lance.

Nejtěžší je po návratu do Evropy přestat troubit na každého kolem.Začátek formuláře