Když má pokoj vlastní ekosystém.

Spousta cestovatelů chce na Srí Lance bydlet co nejlevněji. A to je naprosto v pořádku. Jen je dobré vědět, že za pár dolarů se někdy nekupuje jen postel, ale také pořádná porce dobrodružství.

Může se stát, že penzion zavře. Ne na hodinu nebo na den. Prostě zavře. Rezervace na internetu ale dál vesele přijímá hosty, takže po příjezdu stojíte před zamčenou bránou a přemýšlíte, jestli jste si nespletli adresu.

Pokoj bývá útulný. Jen si musíte zvyknout, že plíseň zde není závadou, ale součástí výzdoby. A koupelna? Ta připomíná malou zoologickou zahradu. Večer se objeví gekoni, ráno pavouci a v umyvadle může bydlet žába, která si celou noc spokojeně kuňká ze sifonu.

Ručníky a toaletní papír většinou dostanete. Jen ne hned. Po prvním připomenutí se na vás usmějí. Po druhém přikývnou. A po třetím už je velká šance, že skutečně dorazí.

Pokud má pokoj větrák, rozhodně se radujte. Jen nečekejte ticho. Některé vydávají takové zvuky, že máte pocit, jako by nad postelí každou chvíli startoval vrtulník.

Klíč od pokoje je kapitola sama pro sebe. Když dostanete ten správný, kterým lze pokoj nejen odemknout, ale i zamknout, můžete se považovat za šťastlivce.

Snídaně bývá připravena s láskou. Příbory už tak úplně ne. Máslo si klidně mažete plastovou lžičkou, protože nůž je zřejmě zbytečný luxus.

Pět minut před domluvenou snídaní si paní domácí často vzpomene, že vlastně nemá chleba. Nebo vejce. Nebo vodu. Někdy nemá nic z toho. Ale s naprostým klidem zmizí na nákup a vrátí se, až když už dávno víte, jak chutná hlad.

Největší dobrodružství však nastává při příjezdu. Máte potvrzenou rezervaci, zaplaceno a všechno vypadá skvěle. Jenže domácí vám s úsměvem oznámí, že vlastně žádný volný pokoj nemají. Naštěstí je to na Srí Lance země neomezených možností. Za deset minut už spíte u sestřenice, babičky, souseda nebo bratrance přes dvě ulice.

A nakonec snídaně v sedm hodin. Domluveno je jasně. Jen jste zapomněli upřesnit jednu drobnost – že v sedm už by měla být na stole. Ne že se v sedm teprve probudí kuchař, uvaří čaj, skočí pro pečivo a začne přemýšlet, co vám vlastně připraví.

A přesto se sem většina lidí ráda vrací. Protože právě tyhle drobné nedokonalosti dělají ze Srí Lanky místo, na které se nezapomíná. Kdyby všechno fungovalo dokonale, možná bychom přijeli odpočatější. Ale rozhodně bychom neměli tolik historek, kterým se ještě dlouho po návratu smějeme.